Daarmbrowee 1
Daarmbrowee 1
Daarmbrowee, škola pro démony, anděly, elfy, neko, upíry, vlkodlaky,..atd. Škola na kterou by se chtěl dostat každý, a já se tam dostala, u přímaček sem byla druhá, hned po Ewilan a to jenom proto, že byla v testech i matika! Jinak bych byla první! Ann byla asi šestá protože půl z hodiny prospala a pak se snažila zachránit co se dá(opisováním přes uličku, tam seděla Ewilan) a Yuki byla třetí, o bod za mnou, aspon si jí budu moct zase dobírat že sem lepší. (xPP) Už se tam těším, zítra ráno tam totiž odjíždím, je tam kolej kde budu bydlet, budu mít pokoj s Ann, Ewilan a Yuki, už tam máme všechny zabrané svojí postel a převezené věci, zítra už se tam jen s pár věcmi nastěhujeme, doma jsme všechny abychom se rozloučili s rodiči. Můj starší bratr Daichi tam taky chodí, jemu je 19 a je v oktávě, to je maturitní ročník, příští rok tam pak bude chodit na vejšku, ted je brácha taky doma a zítra odjíždí se mnou, spíš tam veze mě a moje kámošky které nabereme cestou. To že Yuki bydlí vedle mě, Ewilan naproti mně a Ann vedle ní se neřeší. ,,Tak co ségra, těšíš se?" zeptá se brácha a stojí za mnou, stojim před zrcadlem a jak sem byla zamyšlená tak sem si ho ani nevšimla. ,,Jo, těšim, jaký tam sou lidi? Co kluci? Nějaký hezký?" zeptám se, ,,Abys ty pořád nemyslela na kluky, ale myslim že se ti budou líbit, hlavně jeden od nás ze třídy, ale musim tě zklamat je jak kus ledu a ani nejhezčí holka na škole snim nehne," řekne brácha, ,,Hm... co je zač?" zeptám se, ,,Upír," řekne, zasvítěj mi oči, upíry upe miluju! ,,Sem si myslel že tě to nadchne, jo, tak já du k sobě, měla bys jít brzo spát, pojedeme brzo ráno," řekne a zmizne mi z pokoje. Po chvíli je zas u mě v pokoji a hodí po mě nějakou fotku, tázavě nadzvednu jedno obočí, ,,To je jeho fotka, je to muj dobrej kámoš," řekne a vypadne, kouknu se na fotku, je na ní brácha a ten úplně nejkrásnější kluk jakej existuje, delší černý vlasy kousek nad ramena, ledovej úsměv, krásný bleděmodrý oči a bledá plet, ach! Otočím fotku, je tam napsáno 'já a Michi' takže se jmenuje Michi! Ach krásný jméno! Fain, měla bych jít spát, dojdu ke skříni a vytáhnu nějaký triko co sem si nechala doma a nevzala sebou, pak se odsunu do koupelny a tam se osprchuju. Potom odkráčím do pokoje, tam zalezu do postele a po chvíli usnu.
,,Vstáááááááávat!" křikne mi někdo do ucha, vyskočím z postele a polekaně se rozhlédnu, zjistím že to byl brácha a zamračím se, ,,Magore! Vypadni! Se převlíknu! Za chvíli sem dole!" křiknu a vyhodím ho z pokoje, a to doslova, chytla sem ho za zápěstí a hodila sem ho na chotbu, pak sem za nim zavřela. Oblíknu se do připravenýho oblečení a nalíčim se, přes rameno si přehodím tašku a seběhnu schody, v kuchyni se začnu loučit s tátou a mámou. Vezmu si jablko, hlad nemam a pak vyjdeme s bráchou z domu, tam už čekaj u auta holky. ,,Ti to trvalo," poznamená Yuki, ,,Nojono, se mi ce spát," řeknu a zapadnu do auta na sedadlo vedle řidiče, holky se nasoukaj dozadu a brácha sedne za volant a rozjede to. ,,Těšíte se?" zeptá se Daichi, ,,Jo, protože si řikal že klučičí kolej je hned vedle tý naší," řekne Yuki, jo, pravda, řikal to, včera když u nás byli holky nalezlý. ,,Pořád myslíš jenom na to jedno," řekne Ann, Yuki pokrčí rameny. ,,Yuki je úchyl," řekne Ewilan, ,,Saia taky, sem jí řek něco o mim spolužákovi a už slintala," řekne Daichi, ,,Neslintala sem!" řeknu naštvaně, teda... jenom trošku. Jedeme dloooouho a celou cestu kecáme o škole, spíš taháme info z bráchy, pak najednou zastaví, vykouknu z okýnka a pootevřu pusu, stojíme na parkovišti, kolem jsou spousty budov a je to celý ohraničení zdí, je tam velká brána a na ní je velkými písmeny napsáno: Daarmbrowee. Parkoviště je naproti bráně a je tu spousta aut. ,,Tywole...," zamumlám, ,,To jo... jako, když sme si tu byli zařídit pokoj tak to vypadalo menší," řekne Ann, ,,To teda..." řekne Ewilan, Daichi se usměje a vystoupí z auta, my ztuhle za ním. ,,Ty všechny budovy jsou škola?" zeptá se Yuki na otázku která nás všechny svědí na jazyku. ,,Ne, taky jídelna, koleje, různý školní kluby, tělocvičny na trénování a podobně, ale většina budov je škola," řekne brácha, ,,Wow, zamumlám. ,,Hele, tak já vás odvedu k vám k pokoji, klíče každá doufám máte, no, kdybyste nevěděli kam jít tak se někoho zeptejte," řekne brácha a zamkne auto, přikývneme a vydáme se zaním k bráně. U brány se zastaví a chvilku mluví s někym kdo tam sedí v nějaký budce, je to kostra v saku a má na sobě jmenovku která světu hlásá že se jmenuje Pepa. Pepa mu podá tři kartičky a ty brácha podá nám, na každý je fotka, jméno, datum narození a co jsme za rasu, a takovýty nepodstatný další věci. Potom nás vede do jedný budovy, připadám si maličká, když vidím jak je to tu velký, uprostřed všeho je obrovskej park a v nem jsou nějací studenti. Brácha nás odvede do jedný budovy a tam už poznáme že je to ta kde máme pokoj, ten už najdem sami takže se snáma brácha rozloučí a někam vypadne.
,,Holky, tyjo!" křikne Ewilan a dopadne na svojí postel, usměju se, ,,Je to tu dááájn!" křikne Ann, náš pokoje se skládá ze čtyř místností, jedna je na spaní, pak kuchyn, pak koupelna a nakonec takovej obývák, jako byt prostě. ,,Hey, podte sem!" křikne Yuki z našeho obýváku, napochodujem tam a najdem jí jak si prohlíží nějaký papíry, na gauči jsou nějaké tašky a na každé je jmenovka. Najdu tašku se svim jménem a začnu v ní hrabat, vytáhnu černou sukni od školní uniformy, bílou košily s dlouhim rukávem a ještě černou mikynu, ouu, moje oblíbená barva, pak vytáhnu černý nadkolenky a černý kozačky po kolena. Holky se taky hrabou v taškách a vytáhnou to samí, taky černý, ,,Brá uniforma," řekne Yuki, ,,To jo, moje barva," řeknu, zase začnu hrabat v tašce, sou tam hory učebnic, nevěděla sem že je ta taška tak velká, učebnit sem vytáhla 23. všechny je nějak vemu a odtáhnu do pokoje kde si je dám do nočního stolku, holky mě napodoběj. ,,Tywole, to se budeme učit jak magoři!" křikne Ann, ,,To teda,... ale líbí se mi tu" řekne Ewilan. Někdo zatuká na dveře, ,,Dále!" řekne Yuki a nahrnem se do ovýváku, tam sou totiž dveře ven, ,,Ahoj holky, já jsem Linda, poslal mě za váma Daichi abych vám řekla že pokud chodíte po škole, nebo jste před školou, v jídelně a tak tak musíte mít uniformy, boty si můžete vzít jakýkoliv a nadkolenky nosit nemusíte, když ste tu nebyli tak vám dali každé do skříně ještě několik uniforem, všechny jsou stejné, to je vše, ahoj," řekne holka a klidí se. ,,Jak věděli která skřín je čí?" zeptá se Ann a hrabe ve svojí skříni, uniformy tam má, dojdu ke svojí skříni a otevřu jí, na jedný straně je zevnitř moje jméno, ,,Sou tam jména," řeknu a zkoumám uniformy. ,,Sakra! To mě sere! Sem kvůli týhle škole utrácela úspory za nový hadry!" řekne naštvaně Yuki, Ewilan se jí začne pošklebovat. Potom se všechny nasoukáme do uniforem, vezmu si i mikynu, vypadá to dost dobře. ,,Ale nevypadá to špatně," řekne Yuki a zkoumá se v zrcadle, ,,Ne no," řekne Ann, ,,Podte se tu projít, pudem do toho parku venku," řekne Ewilan, všechny souhlasíme, Yuki si vezme klíče protože my ostatní nechcem a zamkne za náma, vyhrožuje nám přitom že nás nepustí do pokoje.
Projdeme nějaký chotby, sejdeme nějaký schody a jsme v hale holčičí koleje, vyjdeme dveřma ven, je to kus od parku, pomalu se tam vydáme. ,,Hele, nový kočky!" křikne nějakej kluk, ,,Tywole, sou to všechno pěkný kundy," řekne další. ,,Hledte si svího," řekne někdo, otočím se, za náma stojí Daichi, ,,Bráááááááškoooo!" křiknu dost nahlas a skočím mu kolem krku, chytne mě a začne se smát, dost lidí se na nás díky tomu jak sem křikla dívá. Pak pustim bráchu a otočim se na Ewilan a něco jí zašeptám, začne se smát. ,,Daichi,.... drž mě, cejtim, něco cejtim a voní to," ozve se někdo za náma, kouknu se tam, je to ten přenádhernej kluk z fotky a je strašně nádhernej!!! Vedle něj pak stojí jakejsi blondáček. Ten kluk, myslim že Michi bylo na tý fotce napsaný sebou trhne, Daichi k němu přiskočí a stoupne si před něj, na něco se ho potichu zeptá, ten Michi mu odpoví, Daichi se koukne na mě, ,,Hele, ségra, ted musíme jít než tě tady Michi vysaje," řekne, Yuki zavrčí, ,,Vysaje?" zeptám se nechápavě. ,,Tywoe, co asi upír saje?" zeptá se naštvaně brácha, ,,Jůůůůů a byl by ze mě upír?" zeptám se blbě, Yuki zavrčí, Ewilan a Ann radši couvnou. Michi sebou cukne, brácha si zkousne spodní ret a naznačuje mi očima abych vypadla. Michi sebou zase trhne a najednou stojí u mě, chytne mě a přirazí na nějakej strom, odhrne mi vlasy z krku a zakousne se mi do něj, vykřiknu, pochopím že tohle všechno se stalo za 3 vteřiny takže to nikdo nepostřeh. Yuki sebou začne trhat a začne se měnit na vlkodlaka, Ewilan a Ann radši odskočej, Yukiina uniforma leží na kousky na zemi a místo ní je tam vlkodlak. Blondák začne syčet, Daichi sebou trhne a chytne ho než se pustí do Yuki, ,,Kotatsu ne!, uklidni se!" křikne Daichi, Michi mi pořád saje krev, s hrůzou ho sleduju, vypadá jakože nemůže přestat. ,,Hey, Daichi..." zamumlá Ann, Daichi pustí Katatsa a ten se pustí do Yuki, dost se řežou. Daichi přiběhne ke mně a Michimu a odtrhne ho, zabolí to, svezu se po kmeni, Michimu se něco mihne v očích, ,,Promin Daichi," řekne a zmizí, Daichi mě zvedne, ,,Si v poho?" zeptá se, přikývnu, ráda se mi začne hojit. ,,Neudělal to schválně," řekne Daichi a pak skočí mezi Yuki a Kotatsua a odtrhne je od sebe. Ewilan přiběhne ke mně a zasypává mě otázkama, Kotatsu se zklidní a stojí kus od Ann, Yuki se začne měnit zpátky, za chvíli leží nahá na zemi a oddechuje, Kotatsu zrudne a z nosu se mu spustí krev, to samí Daichi. Ann nechápavě zavrtí hlavou, ,,Ty chlapy," řekne Ewilan, mávne rukou a Yuki se spraví oblečení který bylo roztrhaný a oběví se na ní. ,,Pudem na pokoj?" zeptá se Ewilan, všechny souhlasíme tak se ztratíme k nám na pokoj, dobrej den tywole! Fakt že jo! No... ale jeho rty na mim krku když mi sál krev.... áááách.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář