Friends forever: strážcemi jsme se narodili, strážcemi zemřeme 1
Friends forever: strážcemi jsme se narodili, strážcemi zemřeme 1
Naštvaně jsem postávala na autobusáku pod ostřížím dohledem matky, vždyt to bylo jenom jednou tak co má? Nojo... neměla jsem chodit zhulená domu a měla jsem se vymluvit na spaní u kámošky. ,,Mami... vždyt to bylo jenom jednou... jenom jsem to zkusila... prosím neposílej mě tam...“ řekla jsem se a pokoušela jsem se neznít tak jakože bych jí ted nejradši udělala něco nepěkného, ,,Prostě tam jedeš!“ řekla přísně, dál už jsem na ní nemluvila, po chvíli přijel autobus na který jsem tu čekala, bez rozloučení jsem nastoupila a odšourala se úplně dozadu, svojí tašku jsem si hodila na sedadlo, přišel ke mně řidič a začal mi naštvaně vysvětlovat že to patří do zavazadlového prostoru, nechtěla jsem dělat problémy hned v autobuse tak jsem tam tašku odnesla, pak jsem si konečně sedla. Z kapsy jsem si vytáhla svojí mp4 a pustila jsem si nějaký mp3, dala jsem to nahlas aby okolí jasně vědělo že nemá rušit. Pak se autobus rozjel, zavřela jsem oči. Usnula jsem. Probudilo mě nesmělé zaklepání na rameno, otevřela jsem oči a vyndala si jedno sluchátko, zadívala jsem se na narušitele, ,,Co chceš?“ zeptala jsem se, ,,Můžu si k tobě sednout?“ zeptala se jakási holka, nevypadala teda jako nějakej výtržník co porušuje pravidla a rodiče ho pošlou na tenhle... tábor se tomu asi řikat nedá. Pokrčím rameny, holka si sedne, nasadím si sluchátko a rozhodnu se znovu ignorovat okolí. Kouknu se na tu holku, hejbe rty a dívá se na mě takže mam pocit že na mě asi mluví, otráveně si zase vyndám jedno sluchátko, ,,Hm?“ ,,Ptala jsem se jak se jmenuješ“ řekne holka, zamyslím se a zvažuji že jí bud neodpovím nebo řeknu vymyšlený jméno, ale to by mi bylo k čemu? K ničemu. ,,Saia“ řeknu nezaujatě, ,,Já jsem Ewilan“ řekne holka a podá mi ruku, chvíli koukám na její ruku a pak jí stisknu a otočím nehtama k sobě, ,,Ten lak ujde“ zamumlám a stáhnu ruku zpět. ,,Dík...“ řekne a zadívá se na mě, zajímalo by mě co zas chce. ,,Proč jsi tady?“ zeptá se, ,,To je přísně tajný“ řeknu, ,,Řekni“ nenechá se odbít. Povzdechnu si, otravná holka (ve skutečnosti sem ta otravná já xDD) ,,Prostě jsem se zhulila trávou a matka mě sem poslala“ řeknu, pak se zamyslím, zajímalo by mě proč je tu ona, ,,A co ty?“ zeptám se, ,,No.. zapíchla jsem profesorovi do ruky kružítko“ řekne, hezky ona, to já jenom jednou profesorce namatlala židli lepidlem a ona si sedla, nic nepoznala protože zkoro celou hodinu seděla a něco nám řikala, to si samozdřejmě nepamatuju, pak když se zvedala tak si na prdeli roztrhla sukni a já dostala dutku, možná to má taky vliv na tom že jsem tu, nebo ta krádež v obchodáku... zamyslela jsem se a nevšimla si že na mě Ewilan mluví. Něčí ruka mi zamávala před očima a vytrhla mě z přemýšlení, zadívala jsem se na Ewilan, ,,Vypadala si že jsi mimo...“ zamumlá, ,,Zamyslela jsem se“ řeknu, ,,jo...“ řekne Ewilan, autobus zastaví, nastoupí jakási holka, ,,A nedělej tam blbosti Kiyoko“ řekne jí nějaká žena co nakukuje dveřmi do autobusu, ,,Jsem Hyena“ řekne ta holka temně, Ewilan vyprskne smíchy, ,,Ale notak Kiyoko!“ řekne ta žena, řidič autobusu vztekle svírá volant, ,,Kufr do zavazadlového prostoru!“ řekne naštvaně, Kiyoko se na něj zamračí ale pak tam snim dojde a dá si tam kufr, pak nastoupí a jde směrem k nám, ,,Můžu?“ zeptá se, Ewilan která se pořád ještě směje, teda já jako newim co jí to popadlo a ani co jí tolik pobavilo, přikývne. Kiyoko si sedne, ,,Jak se jměnuješ?“ zeptá se jí Ewilan, ,,Kiyoko, ale říkej mi Hyena nebo seš mrtvá“ řekne, Ewilan znova vypukne v záchvat smíchu, ,,Co je tu směšnýho?“ zeptá se Hyena a koukne na mě, pokrčím rameny, ,,A jak se jmenuješ ty?“ zeptá se mě, ,,Saia“ řeknu a kouknu se na Ewilan která se pomalu přestane smát, ,,Hyena, to má bejt jako takový to vychechtaný zvíře?“ zeptá se ale odpověd nedostane, ,,Můžu si přisednout?“ zeptá se nás nějaká holka, kolik ještě sakra lidí? Já se tu s nikym přátelit nebudu! A ne! ,,Jo, klidně si sedni a jak se jmenuješ?“ zeptá se Ewilan, holka si sedne vedle Kiyoko, ,,Jsem Ann, a vy?“ zeptá se, ,,Já jsem Ewilan a tohle jsou Saia a Kiyoko“ řekne Ewilan, ,,Hyena!“ řekne Kiyoko vražedně. Ann vyprskne v záchvat smíchu, ona a ta Ewilan jsou fakt nějak divně vysmátý, nechtěla bych, sem ráda za svojí ledovou ale cholerickou povahu, to ovšem často skrývám. Ann, Ewilan a Kiyoko začnou něco probírat, Kiyoko se teda chvílema moc nezapojuje ale někdy je dost ukecaná, já si nasadím sluchátka s rozhodnutím se nespřátelovat.
,,Jsme tu“ řekne řudič, do autobusu nastoupí nějakej chlap a ženská, z autobusu vidíme na nějakej barák, kus od něj je nápis Kočkotlačenice 3km (to sem si vymyslela), Kočkotlačenice? Fakt divnej název města, teda jestli je tim myšlený město. ,,Ted vyjděte z autobusu a vemte si kufry, každý se stavte u mého kolegy a ten vám řekne číslo pokoje a dá vám klíč, na pokojích budete po třech, čtyřech a šesti, letos je vás tu hodně, už přijeli dva autobusy, jo a jinak, klíč má každý svůj“ řekne ta žena, zvednu se a společně se všemi ostatními se z autobusu protlačím ven, vyndám si tašku a jdu k tomu muži, sou před nim lidi ve frontě a já jsem asi 6. Když na mě dojde řada tak se na mě koukne, zvláštně si mě prohlídne jakoby něco hledal, všimla jsem si ale že takhle si prohlížel každýho tak to nechám plavat. ,,Jméno“ řekne, ,,Saia Saylor“ řeknu, něco si napíše na papír, ,,Pokoj číslo šest“ řekne a podá mi klíč na kroužku, je na něm nálepka a na ní je číslo 6. Vezmu si klíč a jdu tam kam od něj chodily ostatní, do domu, když vejdu tak se porozhlédnu po jakési hale, vypadá docela zajímavě, až na ty rybí kostry na zdech. Raději se tedy vydám chotbou jako ostatní, všude jsou pořád na zdech různé rybí kostry, vyjdu nějaké schody a zahledím se na spousty dveří s čísly pokojů, teda, zvenku to vypadalo o hodně menší a tohle určitě nebude všechno. Najdu si dveře s číslem 6, je otevřeno, vejdu dovnitř, jsou tam čtyři postele, pokoj je zatím prázdný, ostatní tedy ještě přijdou, ale raději bych měla pokoj sama. Zaberu si postel nejdál ode dveří, je u zdi a u jednoho ze dvou oken v místnosti. Sednu si na postel a sleduju dveře, zajímalo by mě ským budu na pokoji, hm... hlavně ne žádnýho magora, hlavně ne žádnýho magora, hlavně ne žádnýho magora... Otevřou se dveře a do pokoje vejdou Kiyoko a Ewilan, ,,Jé Saia, to je super že jsme spolu v pokoji“ řekne Ewilan a zabere si postel jakoby přes uličku vedle mě, Kiyoko si zabere postel u zdi jakoby v rovnoběžce vedle mojí postele akorát přes celej pokoj (chápete? xDD), po chvíli vejde do pokoje ještě někdo, a hádejte kdo? Ann, ,,To je vážně super že jsme spolu na pokoji že jo?“ zeptá se štastně Ewilan, ,,Jo!“ řekne se stejným nadšením Ann, ,,Je to docela dobrý“ řekne Kiyoko alias Hyena(aby to někdo nezapoměl xDD) ,,Hmm...“ pokrčím rameny a začnu se věnovat svojí mp4. ,,Saiooo!!“ uslyšim jak na mě někdo dost nahlas mluví, zadívám se na holky, Ewilan. ,,No?“ zeptám se znuděně, ,,Jak jé?“ zeptá se Ewilan, špatně, jak asi jinak když mě pořád někdo otravuje? ,,Jde to...“ řeknu a zas všechno začnu ignorovat. Někdo zatuká na pokoj a dovnitř vejde tamta ženská, ,,Za 5 minut budte v hale“ řekne a odejde, sundám si sluchátka a kouknu na holky ,,Co chtěla?“ zeptám se, ,,Máme bejt za 5 minut v hale!“ řekne Ann nadšeně, hm.... otrava, co asi po nás chtěj? Je to fakt nuda když mě někdo věčně otravuje, no... teda zas tak hrozný to není ale musim si zachovat image. Vstanu z postele na který sem sedo-ležela a kouknu na holky, ,,Jdete?“ zeptám se, ,,Jasně!“ ozve se Ann aktivně, Kiyoko přikývne a Ewilan se zářivě usměje, otevřu dveře a vyjdu z pokoje, holky jdou za mnou a Kiyoko která jde poslední zamkne. Sejdeme po schodech dolů a pak jdeme nějakou chotbou a dojdeme do haly, je tam docela dost lidí. ,,Mam docela husinu z těch koster ryb“ řekne Ewilan a tře si ruce, ,,Já taky...“ řekne Ann, ,,Je to prostě divný“ řekne Kiyoko, přikývnu, v tom s ní musím souhlasit. Po asi 2 minutách se tam oběví ten chlap s tou ženskou, ,,Takže... dneska se budeme seznamovat, půjdeme všichni tedkon do jedný místnosti, tam si sedneme a postupně nám povíte něco o sobě“ řekne žena a ona i ten muž někam jdou, všichni jdou za nima takže usoudím že mám jít taky, vejdou do nějaký místnosti a my, nebohé děti do 18 let se tam namačkáme také, teda... namačkáme zrovna ne, je to docela velký, teda hodně velký a je tam spousta židlí ale kapesník. Někam si sednu, vedle mě si sedne z jedný strany Ewilan a z druhý Kiyoko, vedle ní pak Ann. žena a muž si taky sednou, žena si vezme do ruky jakéhosi plyšáka a rozhlídne se po nás, ,,Takže... ted se představíme, já jsem Samantha, kolik mi je není důležité, mám ráda kytky a nemám ráda děti, ted se představte vy, vždy mluví ten kdo bude mít plyšáka, a řekněte i koníčky a tak“ řekne a podá nějaký holce vedle sebe toho plyšáka, holka začne něco žvatlat ale toho si nevšímám, spíš si prohlížím toho plyšáka, hm... je to modrá ryba ten plyšák, začnu se rozhlížet po místnosti a všimnu si bílích záclon, nejsou moc zajímavý až na to že sou na nich ryby, divný místo tohle. ,,Já se jmenuju Ewilan, je mi 16 mám ráda zvířata a nemám ráda svojí mladší ségru, moje koníčky jsou... to je tajný!“ řekne Ewilan(to 16 jsem si vybrala já! Protože ona mi to neřekla xDD), to jsem poslouchala, tak když už je se mnou na pokoji tak je dobrý o ní něco vědět, ale neřekla bych že zrovna ona píchne profesora kružítkem. Ewilan mi podá rybu, chvilku se na ní dívám a pak se rozhlídnu po lidech, jejich pohledy se ted upírají na mě, ,,Takže... já jsem Saia, je mi 15, nemam ráda otravný lidi, nemam moc ráda lidskou společnost, nemam ráda ryby, nesnášim svojí mámu, mam ráda svoje kámoše pač mě dokážou snýst, a určitě nemam ráda vás, takže se semnou nepokoušejte spřátelit, a koníčky... asi chození za školu pokud se to dá počítat, dělání různejch věci co bych dělat neměla a podobně“ řekne a podám plyšáka Kiyoko, ,,Hm... já jsem Hyena, není to moje pravý jméno ale to nemam ráda takže mi tak neřikejte, jsem cholerik a víc vědět nepotřebujete, jenom ještě že je mi 15 ale to je nepodstatný“ řekne a podá plyšáka Ann, ta se ho aktivně chopí a začne se představovat. ,,Takže já jsem Ann, je mi 15, mám ráda zbraně a komixy a koníčky... hm... vyšívání a občas střílím ptáčky, proto jsem taky tu“ řekne a podá to někomu dalšímu nějaký holce, vypadá jako barbie a to mě teda fakt nezajímá tak to zas začnu ignorovat a začnu zkoumat lidi v místnosti.
Když jsme se dopředstavili tak nás poslali na pokoje s tím že máme být tam. Zalezla jsem si do postele a začala poslouchat, tohle místo se mi vážně nelíbí, ty rybí kostry a ryby... je to divný.