Friends forever: strážcemi jsme se narodili, strážcemi zemřeme 12 - the end
Friends forever: strážcemi jsme se narodili, strážcemi zemřeme 12
Asi po hodině se vyhrabem z postele, zapadnu do koupelny a dám si sprchu, špatně už se mi neudělá, nějak se nalíčim a tak a vyjdu v ručníku, jdu ke skříni a začnu hledat nějaký oblečení, Kid mezitím obsadí koupelnu. Hodim na sebe nějakou černou minisukni a černý tílko, k tomu černobílý návleky na ruce, bílý nadkolenky a černý kozačky. Kid vyleze z koupelny s ručníkem kolem pasu, s jednim ručníkem si suší vlasy, všimne si jak sem oblečená a trochu kriticky mě sjede pohledem, nechápavě nadzvednu jedno obočí. ,,Já jenom že vypadáš jako kdybys šla do bordelu,“ řekne Kid, zamračím se, všimne si toho, ,,Ale sluší ti to“ dodá rychle. Ušklíbnu se a počkám až se oblíkne, pak spolu jdeme pomalu do takovýtý místnosti kde dycky žerem. (xDD) Je tam Kiyoko s Hidanem, Kid s Hidanem odlezou někam pryč a začnou něco probírat. ,,Hojj,“ řeknu a sednu si vedle Kiyoko, ,,Čáááu“ řekne Kiyoko nadšeně. ,,Tak co je new?“ zeptá se Kiyoko, ,,Ále... tak sme si dali s Kidem první společnou noc,“ řeknu a vypláznu jazyk, ,,Takže ste to spolu...?“ zeptá se Kiyoko, usměju se a přikývnu, zazářej jí očička. ,,Úchyle,...“ řeknu, ,,Nejsem úchyl, jenom mě to zajímá, jaký to bylo?“ zeptá se, vypláznu jazyk s tim že jí nic neřeknu. Urazí se a otočí se odemě, rozesměje mě to. Přijdou Ewilan s Ann a sednou si k nám, usmívaj se. Chvíli kecáme a pak tam vletěj čtyři poletuchy, ,,Jdeme,“ řekne Kira a někam letí, povzdychnu si a jdu za ní, dojdeme někam ven a já musím začít běhat, tééda, mam já na to ale dobrý oblečení co? (ironie xDD) Kira mě tam tréninkem mučí velmi dlouho a potom jdeme dovnitř, skočím si do pokoje a osprchuju se, když vylezu ze sprchy tak je tam Kid a netváří se zrovna nadšeně. Řekne jen at jdu za ním a já jdu, dojdeme do místnosti kde se obvykle scházíme všichni, sou tam i ostatní a kluci se netvářej nadšeně, jsou tam i Nick, Hiroki a Aimi a tvářej se smutně. Holky se tvářej asi stejně jako já pač jim taky nikdo nic neřek proč je tu tak špatná nálada. ,,Tak ven stim, co se děje?“ zeptám se, ,,No... budete se muset vrátit domů, začne válka a vy tu nesmíte být,“ řekne Nick, vyvalím oči, holky se chovaj asi stejně, najednou nemůžu dýchat jakoby mi právě někdo vzal muj život. ,,A co... co když nechcem pryč? A co děti v nás? A co kluci?“ řekne Kiyoko, Nick sklopí hlavu, slova se ujme Hiroki, ,,Děti vám budou odebrány a my se o ně postaráme, s patronama už se neuvidíte a i kdyby ste chtěli... nemůžete tu být, je mi to líto...,“ řekne smutně, vhrknou mi slzy do očí a spadnu na kolena, holky to vydejchávaj asi stejně těžce jako já, Ewilan sebou sekne a musí jí držet Howl. ,,Nikam nejdu!“ řeknu rázně, ,,Budeš muset,... nebojte se, prstýnky vám necháme, pořád budete svoji,“ řekne Nick, ,,Ale nebudeme se vídat,“ řekne smutně Ann, Nick zavrtí hlavou, Aimi má na krajíčku, chápu jí, skamarádili jsme se. ,,Kdy budeme muset domů?“ zeptá se Kiyoko, ,,Ještě dnes, ted... můžete se rozloučit, naši lidé vám už balí věci, bude to pro vás bezpečnější, až se rozloučíte tak vám odebereme plody,“ řekne Hiroki. Začnou mi týct slzy, Kid si ke mně klekne, taky nemá daleko k slzám, obejme mě a já se k němu přitisknu a rozvzlikám se, holky se taky začnou loučit, i Ewilan se probrala, Howl jí probral. Po asi půl hodině v který sme si slíbili že se ještě uvidíme jsme všechny ubrečený a jdeme za Nickem, kluci, Hiroki a Aimi tam už nejsou. Nick nás někam dovede kde si lehneme a oni nám vyhrnou trička a něco nám píchnou. Usnu.
Proberu se a zjistím že ležím doma ve své posteli, copak to byl jen sen? Ne, nemohl, určitě nebyl. Kouknu se na svojí levou ruku, prstýnek tam je, podvědomě vím že pro ostatní je neviditelný, ale já vím že tam je, já ho vidím. ,,Saio vstávej, snídaně,“ ozve se zezdola hlas mámi, všimnu si papíru na nočním stolu, rozbalím ho a začnu číst..
Ahoj Saio,
Nediv se, tvím rodičům a všem bylo vymazáno z hlavy žes jela na nápravný tábor. U ostatních je to tak stejné. Doufáme že se budeš mít dobře. Určitě se ještě setkáme. Můžeš trénovat své schopnosti v tom ti nikdo nebrání stejně jako ve vzpomínání na Kida a na nás. O Akiho se postará Kira, nemusíš mít strach. Měj se hezky a nezapomen na nás. Bude se nám stýskat.
Hiroki a Aimi
Dočtu a začnou mi týct slzy, dopis schovám tak aby ho nikdo nenašel, je hezký že něco takovýho napsali, je to sice takový neohrabaný, ale hezký. Otevřou se dveře a vejde máma, rychle si utřu slzy. ,,Saio copak se stalo?“ zeptá se máma, usměju se, ,,Nic se nestalo, jenom jsem si na něco vzpoměla,“ řeknu, máma se pousměje a podá mi snídani, s díky se na ní kouknu a ona vyjde z pokoje, začnu jíst snídani, moc mi to nechutná, jídlo tam bylo lepší. Kouknu se na mobil, je nabytej, mam tam jednu sms, kouknu se na ní, je od Ewilan, newím kde vzala moje číslo a nevím proč jí tam mám uloženou, to asi taky oni. Píše jak se mám a jak to snáším, odepíšu jí že to jde a že se mi moc stýská.
O pár týdnů později..
chat:
Saia: Chci zpátky :'-(
Hyena: nejsi sama.. =(
Ewilan: stejně věřím že se tam vrátíme.. =)
Ann: doufám že to bude brzo...
Hyena: já chci Hidááánka!
Saia: xD úchyle,... ale chápu tě... chci zpátky..
Ann: někde se sejdeme a proberem to pořádně
Ewilan: přijedte k nám, doma mam volno, rodiče na tejden odjeli
Domluvila jsem se s rodiči že zajedu za Ewilan, bydlí ve vedlejším městě, Ann a Kiyoko taky souhlasili takže přijedou taky. Dojdu na autobus a nastoupím do autobusu, pak jedu a za chvíli jsem na autobusáku ve městě ve kterém bydlí Ewilan, čeká na mě, já totiž měla přijet jako první a holky házej rodiče až k Ewilan. ,,Ahoooj!“ křiknu a vyběhnu z autobusu, ,,Hojjky!“ křikne Ewilan, naběhnu k ní a obejmu jí, pak jdeme spolu k ní, asi za hodinu přijede Kiyoko a jako poslední Ann, začneme přemýšlet. Dojdeme k názoru že opravdu přijdeme na to jak se dostat zpátky. Už aby to bylo...
konec