Krutost Světa
3. 11. 2010
Začínalo se stmívat, malá Kimi seděla na náměstí a dívala se jak lidé okolo spěchají, nikdo se na malou holčičku která se třásla zimou na lavičce ani nepodíval. Kimi hleděla smutně kolem sebe a očima hledala maminku která jí sem ráno s pláčem odnesla a utekla, nikde jí nezahlédla a dále jen seděla a klepala se, začala plakat, nikdo si jí nevšímal. ,,Maminko..." volala potichu slabým hláskem, strčila ruku do kapsy a vytáhla malý medailonek, opatrně ho otevřela a nahlédla dovnitř, z fotky v medailonku se na ní usmívala zhruba třicetiletá žena, ,,maminko kde jsi?...." zašetala holčička. Nikdo jí nedokázal odpovědět a ani se o to nikdo nesnažil, všichni jí ignorovali. Kimi se čím dál více klepala zimou, už byla skoro tma, lidé ale stále chodili kolem, všichni měli moc práce na to aby si všimli malé holčičky která se krčila na lavičce u zamrzlé fontány. Kimi sledovala dění kolem sebe a v ruce svírala medailonek, ,,maminko..." šeptala a zamrzající slzy jí pálili na tvářich. Byla jí strašná zima, ale věřila že její maminka si pro ní přijde, okolo lavičky prošel nějaký muž, ale holčičky si nevšiml, jako by tam ani nebyla. Kimi si začala potichu zpívat ukolébavku kterou jí dřív zpívala maminka, bylo to zkoro neslyšitelné, pomalu si lehla na lavičku a zavírala oči.
Ráno stáli lidé okolo lavičky, sněžilo a tělo holčičky bylo studené jako led, tony její ukolébavky jakoby doznívali ještě ted, maminka se pro ní vrátila ale v tu dobu už tam snimi malá Kimi nebyla, byla na lepším místě, někde daleko od tohoto bezcitného světa....
Druhého dne večer byla nalezena oběšená žena, v kapse měla zastrčený papírek na kterém bylo napsáno 'promin Kimi', ale ted už bylo pozdě se omlouvat...
Ria the Evil
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář