Na první pohled
3. 11. 2010
Otevřeli se dveře a on vyšel ven. Vycházel z obchodu a v rukou nesl nové sportovní boty značky Adidas. Měl na sobě šedé plátěné kalhoty a černé tílko. Vypadal krásně, jako anděl. Chtěla o něm vědět více. I když věděla že ten by s ní čas nikdy nemarnil.
Přešel přes přechod a zamířil do nějaké restaurace. Šla nenápadně za ním. Neuměla si vysvětlit čím ji tak moc zaujal. Takhle krásných kluků je spousta. Zašel do restaurace, chvíli počkala a vešla tam také. Seděl tam s nějakými mladými muži, přibližně stejně starými jako byl on sám. Ani si jí nevšiml když vcházela. Šla si sednout k nějakému zapadlému stolu v rohu místnosti. Sedla si tak aby na něj měla dobrý výhled.
Nemohla z něj spustit oči, byl něčím vyjímečný a ona chtěla zjistit čím. Podívala se na sebe, na své obyčejné bílé tričko a černé kalhoty které byli na nohavicích umazané od trávy. Bylo jí z toho nanic. Ona byla úplně obyčejná holka a on podle oblečení bohatý kluk který vypadal jako anděl a měl naprosto neobyčejný úsměv. I když ho neznala tak si ten úsměv zamilovala.
Už byla skoro tma, pořád tam seděla. Dívala se do stolu a přemýšlela. On už dávno odešel. Ukápla jí slza, věděla že s ním nikdy nebude a to jí lámalo srdce. Nevěděla jestli se tomu dá říkat láska, vždyt ho neznala. Ale když se na něj podívala srdce jí zahřálo, podle ní to láska byla.
Zaplatila a odešla, šla potemnělou ulicí a vítr si pohrával s jejími vlasy. Vyšla z ulice a šla kolem parku. A tam ho uviděla znovu, seděl na lavičce a měl černou mikynu, v ruce držel mobil a něco na něm dělal. Asi psal smsku. Podívala se na něj a znovu z něj nemohla spustit oči, ovládla se a šla dál.
,,Hej, počkej chvíli, pojd sem," ozvalo se, ohlédla se, díval se na ní. ,,Já?" zeptala se mírně přihlouple, přikývl, zachvěla se zimou a přišla k němu blíž. ,,Proč jsi mě dnes sledovala?" zeptal se, zarazila se, všiml si jí snad? Asi ano. ,,No já....". Vstal a přišel k ní blíž, sundal si mikynu a přehodil jí dívce přes ramena. Sklopila hlavu. ,,Doprovodím tě domů, je už pozdě," řekl. ,,Ne.. to není třeba," řekla rychle dívka a dívala se do země. ,,Chci," řekl. Už nic nenamítala. Doprovodil jí až domů. Podala mu jeho mikynu. ,,Nech si jí, dáš mi jí příště," řekl a podal jí nějaký papírek. Usmál se a odešel. Stála mezi dveřmi domu a nechápala. Podívala se na papírek, bylo na něm napsané jeho číslo.
Ria the Evil
Komentáře
Přehled komentářů
Já zírám s rozšířenýma zorničkama a tikajícím okem. Nechápu, jak může někdo mít takový spisovatelský talent, doslov jsem hltala každé slovo a těšila se na konec který byl podle mého mínění naprosto úžasný. Krásně jednoduchý a přesto strašně romantický. Vážně nádhera, tleskám.
Nádhera
(Keren, 11. 1. 2012 16:30)